Obsah

Putování kapky ze studánky až do moře

Typ: ostatní
1) Studánka a potůček
2) Rybník
3) Moře
4) Mráčky a déšť

Putování kapky ze studánky až do moře

  1. Studánka a potůček

Byl jednou jeden strom a pod ním tekla studánka. A tam se to stalo. Jednoho dne se tam z kapičky vody narodila malinkatá víla. Jmenovala se Voděnka. Byla maličká a byla celá z vody. Ta byla krásná. Jednoho dne se rozhodla, že by chtěla vědět, jak to vypadá jinde. Chcete děti cestovat a vidět to co viděla víla? A tak se Voděnka vydala na dlouhou, předlouhou cestu. První, co uviděla, byla tenká studánka, která vytékala od stromu. Dál po proudu se dostala do většího potoka, kde potkala ráčka. Jmenoval se Klepítko. A protože byl potok čistý a krásný, mohl tam ráček žít. „Jen se podívej, Voděnko, jak dobře se tady mám. Roste mi tady spousta kvítí, které voní a je tak krásné, až z něj oči přecházejí“ odvětil ráček. A bylo tomu opravdu tak, barvičkami se to v okolí potůčku jen hemžilo. Rostlinky zde rostly žluté, fialové, dokonce i bílé a oranžové. Jen jediná věc obyvatelé potoku trápila. „Vodičky nám ubývá, více a více“ pověděl smutně ráček Klepítko. Takhle to ale dále pokračovat nemůže, kam by se asi ráčci přestěhovali, kdyby jejich domov úplně vyschl? Ale Voděnka měla nápad: „Ráčku, ráčku, jen se neboj, já jsem víla Voděnka a s tvým trápením ti ráda pomohu, jen počkej, já povím svým kamarádkám, aby potůček naplnily.“ Víla Voděnka zatančila, hladina se zatřpytila, sluníčko se najednou schovalo za mráček a bylo hotovo. Z mráčku se spustila spousta malinkých kamarádek kapiček, a tak to trvalo celou noc. Ráčci se radovali, tolik vody pro sebe měli, že by ji ostatním rozdávat mohli. A tak mohla Voděnka dále pokračovat ve své cestě.


Problematika: Nedostatek vody, sucho, jak šetřit vodou?

Nakresli vílu Voděnku: Dětem dáme za úkol nakreslit, jak asi vypadá víla Voděnka.

 

  1. Rybník

Víla Voděnka plula dál a dál. Zanedlouho doplula do rybníka. I tady někoho potkala.  A víte koho? Kapříka Pepíka! Pepík ji provedl a ukázal jeho vodní království. Víte, co v něm žije? Velká spousta ryb! A na rybníčku také divoké husy, čápi a třeba i žáby, které tam večer co večer kvákají svoje písničky. Na břehu se nad rybníčkem sklání paní vrba s rákosím a společně nám mávají. Jen jediná věc zvířátka v rybníčku trápila. „Spousta hlučných lidí nám tady chodí, dupe a strašně křičí. Jednou dokonce mého strejdu Toníka do hlavy kamenem někdo trefil,“ pověděl smutně Pepík. „Kapříku Pepíku, jen se neboj, já jsem víla Voděnka a s trápením vám mohu pomoci.“ Inu čekali, až výtržníci k břehům rybníka se vrátí. Ani se nenadáli a už běhali okolo vody a už křičeli a plašili malé pulce. Voděnka se ovšem ničeho nebála a potichounku zazpívala, poté hlasitěji a nakonec nejhlasitěji. Hladina se zavlnila a jemný hlásek se linul až ke zlobivcům. Ti byli ale velicí strašpytlové, vzali nohy na ramena, i batůžky někteří zapomněli, a utíkali, jak nejrychleji mohli. To se zvířátka v rybníce zase jednou měla a na výtržníky už si ani nevzpomněla. Voděnce poděkovali a ukázali jí další cestu. Voděnka doplula až do řeky. To byl najednou ale proud! V řece potkala také spoustu ryb různých velikostí a barev, které se nechávají unášet tekoucí vodou. „Jéééé, ty jsi ale podivná ryba, takovou jsem ještě neviděla, jakpak se jmenuješ?“ zeptala se víla. „Já nejsem jen tak obyčejná ryba, já jsem vodní had. A navíc mám zuby! Jsem úhoř, úhoř Matěj“ pochlubil se Matěj vodní víle. Úhoř provedl voděnku jeho divokým domovem. Měl tady spoustu kamarádů. Pstruhů, okounů, štik, sumců. Nikdy se v řece nikdo nenudil, měli tady pořád veselo. Jen jedna věc rybičky v řece trápila.

„Vodička by mohla být čistější. Hodné dětí se na nás chodí dívat a krmí nás drobečky, ale ty zlobivé nám tady hází i odpadky a my nemáme ručičky jako oni, abychom je sami z vody vytáhli,“ povídá úhoř. „Jen se neboj, Matěji, já jsem víla Voděnka a moc ráda vám pomohu.“ Víla opět krásně zatancovala, hladina se zatřpytila, sluníčko za mráček se schovalo a kamarádky už už padaly do vody. „Potřebuji od vás ještě jednou pomoci, kamarádky mé“, usmála se vesele vodní víla. Víly se pustily do díla, tančily dokolečka, až se jim suknička co nejvíce roztočila. Voda se rozvířila a odpadky k břehu přinesla. „Děti, pomozte nám odpadky z řeky posbírat, ať se tady rybičkám dobře žije.“ Hodné děti koukaly, kolik rybiček v řece žije a odpadky poslušně posbíraly. A už nikdy žádné do vody nehodí. To nám byla oslava, rybky ještě zbytek neuklizených odpadků pozametaly a radovaly se celé týdny. A naše Voděnka mohla dále pokračovat ve svém putování.

Problematika: Jak se máme chovat u rybníka? Můžeme trhat rostliny, které tam jsou? Jak se chováme k živočichům, kteří zde žijí?

 

  1. Moře

A z řeky Voděnka plula a plula, až doplula k širokému, hlubokému moři. Ale co to? Ryby, rostliny, všechno tady bylo tak jiné. Ani voda nechutnala tak, jako ty ostatní. Je nějaká… slaná, pomyslela si Voděnka. Najednou zahlédla něco malého, co se na ni usmívalo. Byla to perlorodka Alenka. „Poplav za mnou, malá vílo, něco ti ukážu.“ Voděnka neváhala a doplavala až k Alence. A víte, co všechno Voděnce ukázala? V moři nežila jen spousta různobarevných zvířátek jako žraloci, chobotnice, hvězdice a mořští koníci, ale také chaluhy a řasy. Něco takového víla ještě neviděla a nevěděla, kam se má dívat první. Sluníčko svítilo přes hladinu až k Voděnce na sukýnku. Taková krása! Avšak i v mořském království Alenku něco trápí. „Měla jsem perličku, krásnou, lesklou. Ale už ji nemám, ukradli mi ji,“ zesmutněla perlorodka. „Neboj se, Alenko, já jsem víla Voděnka a s tvým trápením ti ráda pomohu, už žádné perlorodky neztratí svou perličku. Poprosím děti, aby mi s tím poradily.“ Co myslíte děti, jak by asi Voděnka mohla mušličkám pomoci?
 

Problematika: Etika chování u moře, co se v moři lovit může a co ne? Proč? Povídání o chráněných vodních rostlinách a živočiších.

 

  1. Mráčky a déšť

Voděnka se toužila vrátit domů, poznala spoustu krásných míst a udělala si nové kamarády, avšak, na cestách byla již dlouho a také se jí zastesklo po domově. Poprosila sluníčko, a to ji proměnilo v páru. Pára se proměnila v mráček, který popoháněl vítr, aby se dostala až domů, kde spadla na zem s kapkami deště a dostala se až pod strom do své studánky.

 

Problematika: Odkud se bere voda? Zkus jednoduše svými slovy vysvětlit koloběh vody.


Zdravotní cvičení: „Já, voda“

Popis: Znázorníme s dětmi koloběh vody

potůček – plazení po zemi zlehka pomalý běh na špičkách

rybník – kymácení se ze strany na stranu na rozkročených nohou s rukama nad hlavou

řeka – zrychlíme v poklusu, dupeme, proud nabývá na síle

moře – lezeme po čtyřech, voda se líně převaluje

mraky – zlehka pomalý běh na špičkách


Vytvořeno: 4. 3. 2021
Poslední aktualizace: 4. 3. 2021 15:23
Autor: Anna Gebauerová